Nedělní siesta #15 - Kompletní dokopání stylu Siest..

Buenos dias,  Nedělní siesta už tak, jak jí znám z úplně prvních článků na toto téma. Žádná předvánoční siesta, vánoční siesta a ještě ne novoroční siesta. Zkrátka Nedělní siesta, jak ji pamatuji. Venku už je pomalu tma, v uších mi zní seriál a já si beru do ruky ananasový čaj. Takhle jsem už dlouho nepsala, ale chtěla bych se k tomu zase vrátit. Poslední dobou jsem většinu článků přednastavovala a tak se cítím zvláštně, když to tak píšu 'naživo'. K tomu a ještě více se dostanu až v článku.

Jde se psát...

Překrásný to prázdninový týden, jen mi stále chybí ten sníh. Neříkám, že u nás není nasněžíno, protože to bych lhala, ale už to asi nikdy nebudou ty závěje sněhu, ve kterých jsem se jako malá brodila. Pár dní po Vánocích nám tu napadlo tak pár centimetrů, že to skoro nejde poznat, ale ze zdrojů vím, že už to prý pěkně jezdí. No, neslibuji, ale možná, když to vydrží, půjdu to taky zkusit. Čím blíže se zdá být Nový rok, tím více já zase toužím lyžovat. Kdybych se mohla lyžování věnovat trochu více, možná bych jj mohla považovat za svůj  koníček. Bohužel se na lyže dostanu jednou do roku a to z pár důvodů. Nemám lyže, protože si je vždy pujčuji, a nikdy v okolí není velká sjezdovka, jakože fakt velká. Máme tu dvě malinkaté, které se mi vůbec nelíbí. Bydlet někde u velké sjezdovky, tak tam jsem každý den, ale kdo pak má platit ty lístky, že? Jak tak koukám ven z okna, vidím, že ten sníh už docela opadl. Doufám, že to takhle vydrží až do lyžáku. Ne, že bych nechtěla mít sníh, to ne, ale chci aby ho bylo méně a my tam mohli na daleko větší sjezdovku než na tu, na kterou jsme s výjimkou minulého roku pořád jezdili.

Docela dost mi ty Vánoce chybí a to jsou za námi teprve pár dní. Vzpomínám si, jak jsem v pondělí skoro nemohla zaspat, protože jsem šla brzo spát, aby už ta středa byla blíže a blíže. Byli jsme na posledních nákupech na Vánoce, což byl podle rodičů hotový masakr, že se cítili jakoby se zbláznil svět. Všichni chtěli řízky, brambory, saláty, veku a jen tak by se toho nevzdali. Jestli nejsou Vánoce takovým honem pro všechno. Když jsem se pak dozvěděla, jaké to bylo v Brně, byla jsem velice šťastná, že jsme jeli v neděli. Unikli jsme masovému 'stěhování národů'.
V úterý už přišli na řadu ty vrcholné přípravy. Uklízeli jsme o stošest, prali poslední prádlo, protože se o Vánocích prát nemá, a připravovali dárky. V ten den jsem strávila na počítači celkem dost málo času a to i celkově kolem Vánoce ty dva tři dny jsem na něm moc nebyla. Většina článků byla přednastavených a když se mi večer naskytl čas, tak jsem si přednapsala článek. Za co se však musím pochválit, je to, že jsem konečně popadla Bradleyho deníky a napsala něco i do papírové verze, která se pak přepisuje do PC. Nepsala jsem do ní snad dva týdny, protože jsem četla a nebo jsem zkrátka nevěděla jak pokračovat v ději. Abych to vysvětlila. Většina povídek, které píšu, jsou předepsány na papír a do sešitů. Po nějaké době, co už se to v sešitech začne množit, je přepíšu do počítače, ale mezitím ještě stále pokračuji v sešitech dál a dál. Zjistila jsem tak, že pak mám méně nesrovnalostí v ději, když si to takto píšu. Večer jsem už opravdu nemohla usnout zvědavostí na další den, který popisuji v článku Vánoce 2014, a proto jej vynechám. [proklik na obrázku]

 

 Je fakt, že jsem usínala, jak se říká, se splněnými sny... Druhý den ráno jsme jako každoročně jeli za babičkou, kterí se však přestěhovala mnohem dál než byla. Jenom cesta tam zabrala přes hodinu směr Polsko, ale ne bohužel nebydlí v Polsku, ale kousek od hranic. Jela jsem tam poprvé a musím přiznat, že jsem se 'bála', jak malý ten byt bude, protože se z baráku přestěhovali do menšího paneláčku. A ejhle, neměla jsem mít obavy, že se tam celá rodina budeme mačkat, protože ten byt je snad prostornější než máme my! Od babičky jsem dostala knihu, kterou jsem si vybrala v Knihcentru v Olympii - Čtyřku a jelikož na mě přišla jakási nuda a ještě jim nezavedli internet, vzala jsem jí a hned ji přečetla. Recenzi na tuto knihu můžete očekávat v nejbližší době a jako malý spoiler vám říkám, že tolik procent jsem ještě knize snad nedala. Pokud nepočítám knihy Darrena Shana, ale u něj je už 100% mou povinností.

 V pátek mě čekala návštěva druhých prarodičů, ale tentokrát jsme moc daleko nemuseli a spíše jsme jen vyjeli do vesnici nahoru. A co nebylo k obědu? Zelí! A co bylo včera k obědu? Zelí! Ještě jednou mi někdo dá zelí a už nevím, co budu dělat, protože tolik zelí za pár dní se člověku zprotiví. Jen tak ze srandy a taky trochu z nudy jsem mrkla na projev prezidenta a po pár minutách jsem nevydržela. Opravdu? Tenhle je náš prezident? Konkrétně v těch 15 minutách jsem se hodně zapřemýšlela do budoucnosti našeho státu a vůbec budoucnosti celé planety. Nejraději bych se vrátila do středověku, kde všechno mělo svůj důvod. Někdy po tom opravdu toužím.
To mi ten týden utekl a už je víkend. Čekala jsem pohodovou sobotu u notebooku a u blogu s tím, že jsem chtěla trochu poupravit do nového roku celý blog, ale místo toho jsem chvíli před obědem obdržela zprávu, ve které stálo, zda nechci jet na bazén. Co bych nechtěla? - Jasně, že chci!
Zpříjemnili jsme si tedy vánoční týden koupáním a saunováním. Když jsem večer přijela, začala jsem už vymýšlet tuto siestu a otevřela dokonce i PhotoShop, protože jsem se rozhodla pro menší změnu vzhledu blogu, ale jak vidíte, je opravdu jen malá. Ovšem o tom bude takový  článek pár dní před novým rokem. Celkově bude o všem, co se událo za tu dobu, co tu jsem a co bych chtěla, aby se událo.
Už od nedělního rána chci dočíst Bratři až do smrti, ale stále se k tomu ne a ne dostat. Nejdříve jsem pomáhala s obědem, pak jsem se vrtala v HTML kódech blogu a tak před svačinou jsem se k tomu dostala. Nevím, ale kdy recenze bude, protože upřímně se mi do ní nechce. Nevím, jak bych začala, protože na poslední díl Ságy Lartena Hroozleyho mám opravdu mnoho slov..chvalitebných slov.
Aniko? Děláš si srandu? Zase žádná povídka? - Já vím, já vím. Opět jsem nenapsala ani jednu kapitolu do povídek, ani jednu! Žeby nové předsevzetí? Lidi, já už opravdu nevím, jak se přemoct a jít psát třeba Ve spárech démona. Co o to, napsala jsem opět několik stránek Bradleyho deníků, ale blogové povídky stále nikde. V této souvislosti bych chtěla říct, že Don't look back!, nebo-li fanfiction na The Walking dead bude pokračovat až v únoru, kdy příjdou nové díly oficiálního seriálu.

***

Zdroj: WeHeartIt.com

Jak jste si asi všimli, trochu jsem pozměnila styl psaní siesty. Chci do toho vložit trochu více myšlenek a ne jen co jsem dělala a kde jsem byla. Chci do toho vložit taky trochu víc úvah, nad kterými jsem se hodně daný týden přemýšlela. Myslím si, že pak by to pro vás mohlo být zajímavější.  Dopila jsem čaj a moje pocity a myšlenky byli celkem vyjádřeny, takže to pro dnešek, jak se říká, můžeme zabalit. Děkuji, že jste siestu dočetli až do konce a proto se vás ptám:

Jak jste strávili vy tento vánoční týden?