Ve spárech démona - Kapitola druhá

Anika Rodriguez | Ve spárech démona | Fantasy, horor

Rachel dostane do svých rukou případ, který jí jednou přivede do hrobu...

 

 

 

Buenos dias, po prvním týdnu ve škole jsem přesvědčená, že už tam nechci. Tan týden stačil! No, ale taky po dvoudenní pauze druhá kapitolka Ve spárech démona, jehož kapitoly (dokonce v předstihu) si můžete přečíst i na mém wattpadu o kousek níže! Děkuji za vaše názory a komentáře!

 

 

 

 

Pozvolně jsem kráčela tichou chodbou, po které se právě pohybuje kolem deseti sester, lekářů a psychologů. Všichni se snažili plnit svoji práci a nenadělat přitom moc velký hluk. Klapot nízkých společenských bot se nesl halou spolu s příjemnou vůní květin. Když jsem byla malá, představovala jsem si léčebnu jako kruté místo, ale teprve když tu člověk je a pracuje tu, vidí, že to není tak nepříjemné a kruté. Žádné malinkaté místnůstky pro pět lidí s jedním záchodem, ale velké a moderní koupelny, haly a společenské místnosti na každém patře.

"Rachel?" zvolal na mě můj společník a hlava mu vykoukla zpoza dřevěných dveří do společenské místnosti pro lékaře. Jakmile mě poznal přestal se schovávat a vyšel mi přes chodbu naproti. Cestou se musel celkem na těsno vyhnout dalším třem sestrám. "Slyšel jsem dobře, že jsi svůj případ už dokončila?"

"Ano, Gozlovski už jsem svůj případ dokončila" opáčila jsem mu a ušklíbla se, protože jsem na jeho obličeji spatřila svraštělý výraz. Míval ho vždy, když jsem mu řekla jeho příjmením. Neměl ho rád, protože jeho otec, který se tak jmenoval, týral jeho a jeho manželku, když byl ještě dítě. I když není lékař ani psycholog, pracuje pro léčebnu jako mluvčí. Vidím ho tu celkem často.

"Tak to budeš ráda, že mám pro tebe nový" zasmál se a připojil se k rychlému tempu vedle mě.

"Úplně zařím!" řekla jsem ironicky" vždyť sám moc dobře víš, že mám mít dovolenou" zabručela jsem

Henry se trochu zadrhl, ale pak z ničeho nic přidal na kroku a předehnal mě, zatarasil mi cestu a pyšně se postavil před nosem.

" Náhodou vím, že by se ti tehle případ mohl líbit" zaujal mou pozornost.

"Tak povídej. Máš moji pozornost." zdělila jsem mu a dala si ruce v kříž na hruď.

Henry se pousmál, že získal moji pozornost a ze sametově modrého saka vyndal svůj mobil.

"Démon." řekl velice klidným hlasem a celé to jedno jediné slovo zdůraznil. Vypadal natěšeně jako malé dítě.

Vzdychla jsem a obrátila v oči sloup.

"Ty ses zbláznil, víš to?" zabručela jsem malinko naštvaně a udělala jeden velký krok kolem něj. Bohužel Henry mě stačil předehnat a sám mi opět znemožnil pohyb vpřed.

"Neříkám, že je to pravda, ale vypadá to na dost dobře placený případ. Tak to jen zkus a podívej se na ty papíry." chtěl mě přemluvit a začal v malé složce přehrabovat papíry. mého pohledu to vypadalo jako velký nepořádek, že bych se nedivila kdyby je tam neměl.

Povolila jsem ruce natáhla pravou ruku k němu.

"Tak mi to dej." prohlásila jsem tiše a snažila se alespoň trochu zakrýt mé znechucení. Moje dovolená se táhla už od začátku června, kdy jsem ji měla mít. Už je to tři týdny a stále jsem ji nedostala, proto už jsem začala být mrzutá.

Henryho pár měsíců už znám a za tu dobu mě stačil celkem dost dobře poznat, aby věděl, kdy už mě to hodně vadí. V očích se mu trochu rozzářilo a nadšeně mi konečně podalo do ruky velkou béžovou složku s jedním velkým papírem. Otevřela jsem první stránku velkého dokumentu a začala číst.

"Samatha- příjmení neznámé....

 

 

Povídku najdete i na Wattpedu

Ask.fm: www,ask.fm/ajikaaja

FaceBook: Anika Rodriguez

E-mail: AnikaRodriguez@seznam.cz