Mám se stydět za deník?! | Anika Rodriguez

Hodně prázdninové pochody myšlenek, když jsem jednoho deštivého dne šla uklízet stůl a našla svůj jediný a první deník, co mi vydržel déle než půl roku. Nevím, jak článek vezmete, ale doufám, že alespoň z části se bude líbit. Určitě se najde spousty lidí, co mají podobné myšlenky a co se k deníkům staví podobně, avšak většina z nich se bojí vůbec říct, že ho vedou, když se jich někdo zeptá. A já se ptám proč?
 
 
________________________________________________________________
Ani nevím, kdy mě napadlo, že bych si začala vést deník. Vím jenom to, že to bylo v roce 2012, který byl pro mě nějakým způsobem velice významný, ale já i po těch třech letech nemohu přijít na to, proč pro mě ten rok takový byl.  Ten rok, přesněji na přelomu července a srpna, jsem si začala psát svůj první deník. Do té doby jsem si útržky zaznamenávala všude možně ve všech sešitech, co jsem kdy měla, a stejně jsem je o pár měsíců později roztrhala. Tento deník však měl být jiný. Nikdo mi na něj nesměl přijít, a tak jsem ho schovávala různě po pokoji.


Coffee, diary and polaroidsA přesně ten deník jsem dnes našla zaházený pod sešity, když jsem si uklízela stůl. Nemohla jsem se nepodívat na to, jak jsem se cítila a co jsem dělala přesně před rokem touto dobou a klobou dolů - takhle jsem se ještě nenasmála. Nakonec jsem tak prohlížela a prohlížela a skončilo to tak, že jsem nad tím strávila celé poledne. V některých pasážích jsem se musela opravdu zasmát a u některých jsem se div nerozbrečela. No, uznejte, že když někdo napíše "Mylí deníčku", že se vám chce brečet. Dozvěděla jsem se o sobě docela novinky. Věděli jste, že jsem chtěla být goth? Já tedy ne a upřímně bych si musela fláknout, kdybych jí byla.
Když jsem přečetla všechny úryvky a zjistila, že jsem nic nenapsala více než osm měsíců, trochu jsem se zapřemýšlela. Spousty lidí vidí deník poněkud zkresleně, myslí si, že ho mají jenom malé děti, ale já si myslím, že se příšerně mýlí. Vždyť důvodem, proč lidé píšou deníky, je uchování vzpomínek na svá léta, kdy byli mladí. Věc, kterou taky nepochopím, je, když někdo se za to stydí. Já nevím, jakože nedávám nějak najevo, že ten deník mám, ale zase, že bych se měla bránit, že rozhodně ho nemám, tak to tedy ne! Nechápu lidi, co si myslí, že je to něco divného. I dospělí si mohou vést deníky, které v menší úpravě mohou být i kroniky rodu. Je logické, že děti si asi budou do svých deníků poznamenávat svoje první lásky, tajnosti, malovat srdíčka, ale dospělí popřípadě dospívající mohou vynechat vylévání srdíčka do listů, mohou přidat nějaké významné události v rodině a nějaké myšlenky...olalá máme takový deník, za který se rozhodně stydět nemusíte! 

Untitled                  journaling

Tento školní rok mě čeká devátá třída. Do školy chodím docela ráda, učení mi nevadí, ba naopak bych řekla, že mě i jistou částí baví. Horší je tam ten kolektiv kolem mě, ale o to teď nejde. Změnila jsem myšlení, své cíle a sny, a tak jsem si řekla, že je na čase si tento budoucí  chaotický rok zdokumentovat do podobného deníku, do kterého píšu už hodně dlouho. Žádné úvody typu milý deníčku, žádné blbosti, prostě moje myšlenky, negativa i positiva dne. Začít první školní den a skončit ten poslední. Na jednu stranu by to bylo dokonalé, protože bych tak dokázala zaznamenat ten poslední rok na základce, ale na druhou nevím, zda něco takového vůbec v tak chaotickém roce jde. Spousty výletů, trička, občasník, trojboje, návštěvy středních škol, burzy a ke všemu i to učení na přijímačky mi z tohoto roku udělají hodně náročný...i přes tyto menší překážky bych se na to chtěla vrhnout. Přece jen by to nebyla špatná vzpomínka, kterou si můžete při přízni osudu uchovat klidně staletí. Rozhodně by to nebyl typický deník, ale spíše něco, co jsem tak načrtla už v odstavci nahoře. Abych ho potencionálně mohla ukázat svému dítěti, abych si oživila, jak jsem ten rok prožila, jaké úspěchy i zklamání jsem zažila a co jsem všechno navštívila. Ze všeho něco z roku 2015/2016...

D E A R   D I A R Y...
 
A na závěr bych vám dala takový tip. Jestli vás čeká nějaká důležitá etapa vašeho života nebo něco opravdu významného či něco, co byste si chtěli pamatovat déle, tak rozhodně sáhněte po nějakém sešitě či deníku, kupte si tužku a prostě každý den či ob den si k němu sedněte a zapiště si své myšlenky, své cíle, co se vám podařilo. Udělejte si ten deník jenom pro ten rok a jednou na něj budete ještě rádi vzpomínat.  Napište si své cíle pro ten rok, udělejte si to do list, cokoliv! Ztrácíte motivaci, popište ho motivačními citáty! 


Vedli/vedete si deník nebo to považujete za něco nepotřebného? Proč? Stydíte se za to nebo vám na to nevadí odpovědět, když se vás někdo zeptá?

Instagram | Facebook | Ask
Anika Rodriguez 

21 komentářů:

  1. Já si deník píšu - hlavně, když třeba někam jedu, tak abych věděla, kde jsme byli, co jsme prožili a tak.. Ale když je to obyčejný den, tak si píšu hlavně myšlenky, občas si zapíšu i tip na nějakou písničku/film.. A tak.. A rozhodně se za to nestydím..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlastně něco podobného také dělám, ale na to mám trochu jiný "deník". Mám tam zaznamenaný každý den na táboře v roce 2012, co jsme dělali, kde jsme byli, co jsme měli k jídlu. :D Člověk se nad tím někdy i zasměje...:)

      Vymazat
  2. Kedysi som si písala ale tak viete mala som vtedy možno 8 :D dnes mi na to skôr slúži blog a zložka v počítači s fotkami. Ale inak pekný článok myslím si, že na písaní denníku nie je nič "trápne" a tak.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z jedné části by se dal blog považovat za formu deníku, ale to už jsem v článku asi nějak vypustila. :D Já moc děkuji, též si to myslím a mrzí mě, že si to někdo myslí.. :)

      Vymazat
  3. Dříve jsem si deník vedla a taky se mi stalo že po pár letech jsem ho našla a děsně mě články pobavili. Hned si člověk uvědomí jak byl v těch letech pubertální, naivní a uvědomíš si jak ses za tu dobu změnila. Deník neni špatná věc, když se na něj za 10 let podíváš ihned se ti vybaví daleko živější ty vzpomínky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně! O to vtipnější pocit to byl, když to nebyl až tak starý deník. Jenom jsem za ten --půl rok (?)neskutečně změnila názory a některé jsem hodně obrátila na jinou stranu. :D

      Vymazat
  4. Veľmi pekný článok, ,mne nikdy nevydrží denne písanie denníku, preto som si to premenovala na "Môj spomienokdiár" a zapisujem si tam to na čo nikdy zabudnúť nechcem,áno,jasné priznávam .. občas ak chytím nejaký ten depkárský stav že sa chcem vykecať tak to hodím na papier, ale inak tam zapisujem tie najkrajšie momenty svojej mladosti :) A niekedy mám strach že ho napríklad pri upratovaní nájde mama a prečíta si určité veci, predsa je to súkromie, moje súkromie ktoré si chcem ustrážiť, ale písať si svoj denník / diár je úžasná vec, hlavne ak si ten denník prečítaš po niekoľkých rokoch, ja v tom svojom mám zápisky od roku 2011!!!! a spomínať na to celé mi príde veľmi zábavné ;)
    www.mimlovee.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přidávám se, že občas se toho taky bojím. Naštěstí si pokoj musím uklízet sama, ale ještě tu mám sestru, které zrovna je ve věku, kdy ráda všechno prohlíží a všechno komentuje..:D Mám pocit, že ho několikrát už našla, ale tak zatím o ničem takovém nevím. :D :)

      Vymazat
  5. Deník si už nějakou dobou píšu, nikomu jsem to nešla hned říct, ale kdyby se někdo zeptal, proč neříct pravdu. Nejvtipnější je ale ten ze 6. třídy, kdy jsem jen sprostě nadávala, pyšnila jsem se, že je používám, to jsem si říkala, že jsem ráda za svou změnu. Jinak já jsem zrovna dokončila devátou třídu. Na té je nejkrásnější ty poslední chvíle se třídou.
    Moc hezký a nápaditý článek, na žádný podobný jsem upřímně nenarazila. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro mě to bude spíše takové hodně...jako z reality show, ale uvidíme,no...:D Moc děkuji! :)

      Vymazat
  6. Ja som si denníky písala asi pred rokom, a vždy ma to po čase prestalo baviť lebo som na ne nemala čas.. preto som si založila svoj blog kde zvyknem rozoberať danú tématiku, zverejňovať fotky a podobne :) + mám malý zápisník kde si raz ra čas zapíšem nejaké pekné zážitky :) krásny článok ♥

    OdpovědětVymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  8. jééj nádherne že si takto dokážeš písať denník, pomáha to hlavne aj tebe že svoje pocity myšlienky dáš na papier a rozvíjaš si tak svoju slovnú zásobu, ja mám len diár a zapisujem si tam čo mám zrobiť alebo čo sa mi páčilo na tom dni alebo opačne :) .
    https://clodyteenmummy.wordpress.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja mam v hlavě zafixovane, že diář je proste jenom na to, co kdy mam mit a jelikož ho nosím do skoly, asi bych si tam netroufli napsat některé veci :D :)

      Vymazat
  9. Psala jsem si deník, když mi bylo asi 9. Teď se po prázdninách chystám do tercie na gymplu (tedy normální osmičky na základce). Před nějakým časem (na jaře) jsem si dělala pořádek v pokoji a náhodou můj deník našla. Musím říct, přesně jak popisuješ ty - dlouho jsem se tak nenasmála, ale zároveň mě to chvílemi až dojímalo. Člověk si najednou uvědomí, že ačkoliv mu to nepřijde, hrozně se za tu dobu změnil - vyspěl.
    Jsem opravdu ráda, že jsem si to takhle psala, jsou to super vzpomínky, které vždy vzbudí emoce a úsměv na tváři :).
    Také jsem už zvyklá si psát každé prázdniny deník. Přijde mi to takové hezké - člověk má víc času na psaní a i víc věcí, o kterých si může psát :). I letos si ho píšu, ale přiznám se, že jsem v zápisu asi o týden pozadu. Už jsem pomalu ztrácela motivaci, ale po přečtení tvého článku se do toho zase pustím - díky :))).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budu ráda když se podíváš na můj blog - http://www.coolour-life.blog.cz
      :))

      Vymazat
  10. Já jsme si taky psala deník asi zhruba tak ve tvém věku a pořád ho mám schovaný, častokrát si v něm listuju a když si čtu, co jsem si tam tenkrát psala, tak se musím popadat za břicho a říkám si jestli jsem byla fakt tak hloupá nebo bůh ví co.. :D je to fajn, se takhle vracet k vzpomínkám, ale nikdy mi moc dlouho nevydrželo psát si deník, takže teď mám jako deník svůj blog a fotoalbum :) A deník je určitě fajn věc, já proti nim nic nemám, naopak :). Jinak ti přeju vykročení pravou nohou v září do posledního školního roku na základce, čekájí tě důležité věci a asi i rozhodování, tak ať se ti vše vydaří podle tvých plánů ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jsem zvědavá, co na to pak budu říkat já :D každopádně moc děkuji a snad to nějak přežiju :D

      Vymazat
  11. Deníček si také píšu, dnes už méně pravidelně, ale byla období, kdy jsem si ho psala denně. Začala jsem s tím asi kolem 12 let, abych si lépe urovnala myšlenky, které se mi honily hlavou. Když jsem si některé po sobě zpětně četla, taky jsem se dost nasmála, zrovna jako ty :) Za deníček se nestydím, ale je to pravda dost osobní záležitost, tak by se mi asi nelíbilo, kdyby se dostal do cizích rukou.

    OdpovědětVymazat
  12. Hodně pěkný článek, fakt dobře píšeš, skvěle se to čte! :)

    Já si deník píšu už asi pět let, takže rozhodně je čím listovat. A že se kolikrát nasměju. ("Milý deníčku. Je desátého června a já stále nemám oholené nohy.") Je sranda sledovat, co se mi tehdy honilo hlavou :D Nejvíc mě na deníčku ale baví, že zachycuje první dojmy a názory ohledně budoucnosti.. A já si to pak pročítám a zjišťuju, že všechno dopadlo úplně jinak, než jsem si plánovala. :D Třeba když do třídy přišla nová holka, já si zapisovala, co si o ní myslím... a pak se z nás staly kamarádky a když jsme si po dvou letech četly mé tehdejší zápisky, válely jsme se smíchy. :D Navíc zjišťuju, že všechny ty události a zážitky prostě zapomínám... Takže je prima jednou za čas otevřít deník a připomenout si, že jsem nezírala tupě do zdi, ale žila :)

    OdpovědětVymazat
  13. Píšu si deníky už několik let a ráda se k nim vracím a pročítám, co a jak jsem kdysi psala. Často se u toho i zasměji. Nestydím se za to, rozhodně je to nejlepší způsob, jak se vypovídat z věcí, které nemůžu říci nikomu jinému.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a nezapomeňte mi tam hodin i link na váš blog, ať se též zabavím :3

Používá technologii služby Blogger.
 

Instagram

Spolupracuji

GbVxn.jpg

V zájmu spolupráce mě najdete na e-mailu:

AnikaRodriguez@seznam.cz

Pravidelní čtenáři