Mám se stydět za deník?! | Anika Rodriguez

Hodně prázdninové pochody myšlenek, když jsem jednoho deštivého dne šla uklízet stůl a našla svůj jediný a první deník, co mi vydržel déle než půl roku. Nevím, jak článek vezmete, ale doufám, že alespoň z části se bude líbit. Určitě se najde spousty lidí, co mají podobné myšlenky a co se k deníkům staví podobně, avšak většina z nich se bojí vůbec říct, že ho vedou, když se jich někdo zeptá. A já se ptám proč?
 

 

________________________________________________________________

Ani nevím, kdy mě napadlo, že bych si začala vést deník. Vím jenom to, že to bylo v roce 2012, který byl pro mě nějakým způsobem velice významný, ale já i po těch třech letech nemohu přijít na to, proč pro mě ten rok takový byl.  Ten rok, přesněji na přelomu července a srpna, jsem si začala psát svůj první deník. Do té doby jsem si útržky zaznamenávala všude možně ve všech sešitech, co jsem kdy měla, a stejně jsem je o pár měsíců později roztrhala. Tento deník však měl být jiný. Nikdo mi na něj nesměl přijít, a tak jsem ho schovávala různě po pokoji.


A přesně ten deník jsem dnes našla zaházený pod sešity, když jsem si uklízela stůl. Nemohla jsem se nepodívat na to, jak jsem se cítila a co jsem dělala přesně před rokem touto dobou a klobou dolů - takhle jsem se ještě nenasmála. Nakonec jsem tak prohlížela a prohlížela a skončilo to tak, že jsem nad tím strávila celé poledne. V některých pasážích jsem se musela opravdu zasmát a u některých jsem se div nerozbrečela. No, uznejte, že když někdo napíše "Mylí deníčku", že se vám chce brečet. Dozvěděla jsem se o sobě docela novinky. Věděli jste, že jsem chtěla být goth? Já tedy ne a upřímně bych si musela fláknout, kdybych jí byla.

Když jsem přečetla všechny úryvky a zjistila, že jsem nic nenapsala více než osm měsíců, trochu jsem se zapřemýšlela. Spousty lidí vidí deník poněkud zkresleně, myslí si, že ho mají jenom malé děti, ale já si myslím, že se příšerně mýlí. Vždyť důvodem, proč lidé píšou deníky, je uchování vzpomínek na svá léta, kdy byli mladí. Věc, kterou taky nepochopím, je, když někdo se za to stydí. Já nevím, jakože nedávám nějak najevo, že ten deník mám, ale zase, že bych se měla bránit, že rozhodně ho nemám, tak to tedy ne! Nechápu lidi, co si myslí, že je to něco divného. I dospělí si mohou vést deníky, které v menší úpravě mohou být i kroniky rodu. Je logické, že děti si asi budou do svých deníků poznamenávat svoje první lásky, tajnosti, malovat srdíčka, ale dospělí popřípadě dospívající mohou vynechat vylévání srdíčka do listů, mohou přidat nějaké významné události v rodině a nějaké myšlenky...olalá máme takový deník, za který se rozhodně stydět nemusíte! 

                 

Tento školní rok mě čeká devátá třída. Do školy chodím docela ráda, učení mi nevadí, ba naopak bych řekla, že mě i jistou částí baví. Horší je tam ten kolektiv kolem mě, ale o to teď nejde. Změnila jsem myšlení, své cíle a sny, a tak jsem si řekla, že je na čase si tento budoucí  chaotický rok zdokumentovat do podobného deníku, do kterého píšu už hodně dlouho. Žádné úvody typu milý deníčku, žádné blbosti, prostě moje myšlenky, negativa i positiva dne. Začít první školní den a skončit ten poslední. Na jednu stranu by to bylo dokonalé, protože bych tak dokázala zaznamenat ten poslední rok na základce, ale na druhou nevím, zda něco takového vůbec v tak chaotickém roce jde. Spousty výletů, trička, občasník, trojboje, návštěvy středních škol, burzy a ke všemu i to učení na přijímačky mi z tohoto roku udělají hodně náročný...i přes tyto menší překážky bych se na to chtěla vrhnout. Přece jen by to nebyla špatná vzpomínka, kterou si můžete při přízni osudu uchovat klidně staletí. Rozhodně by to nebyl typický deník, ale spíše něco, co jsem tak načrtla už v odstavci nahoře. Abych ho potencionálně mohla ukázat svému dítěti, abych si oživila, jak jsem ten rok prožila, jaké úspěchy i zklamání jsem zažila a co jsem všechno navštívila. Ze všeho něco z roku 2015/2016...

D E A R   D I A R Y...
 

A na závěr bych vám dala takový tip. Jestli vás čeká nějaká důležitá etapa vašeho života nebo něco opravdu významného či něco, co byste si chtěli pamatovat déle, tak rozhodně sáhněte po nějakém sešitě či deníku, kupte si tužku a prostě každý den či ob den si k němu sedněte a zapiště si své myšlenky, své cíle, co se vám podařilo. Udělejte si ten deník jenom pro ten rok a jednou na něj budete ještě rádi vzpomínat.  Napište si své cíle pro ten rok, udělejte si to do list, cokoliv! Ztrácíte motivaci, popište ho motivačními citáty! 

Vedli/vedete si deník nebo to považujete za něco nepotřebného? Proč? Stydíte se za to nebo vám na to nevadí odpovědět, když se vás někdo zeptá?

Instagram | Facebook | Ask

Anika Rodriguez