Sunday Siesta - Lyžák 2015

Buenos dias, tak po týdnu opět zasedám k notebooku, bych napsala nějaký ten článek. Pravda..měla jsem už včera nebo v pátek večer, ale nějak se mi nechtělo, musela jsem si uklízet a seznamovala jsem se s novým autem. Teď jsem tu s fotkami z našeho lyžáku, na kterém jsem jela již po páté a příští rok už naposledy.

A na závěr takový mů menší zážitek, na který dlouho nezapomenu..

V neděli večer přesně prvního března jsem už byla zabalená...

... a nemohla se na dlouho plánovaný lyžák dočkat. Celý týden před ním jsem si hlídala snad všechno, abych neonemocněla a abych mohla jet. Ráno 2. března to všechno vypuklo. Já měla sbalené v novém kufru, který jsem hodně potřebovala, protože jsme doma měli jen opravdu mrňavý, lyže stály už v chodbě a když jsem koukala na webkameru z chaty, kde jsme měli být, zdálo se, že sněhu je dost a lidí málo. 

* * * 

Sraz byl v 7:30 u naší školy i s věcmi, kde jsme tedy museli čekat než přijede opožděný autobus, respektive minibus, protože z celého druhého stupně jelo jen patnáct dětí. A z těch patnácti jsme to zachraňovali my, osmáci. Devítka o to vůbec nejeví zájem, sedmička taky ne a to ani neví, jaké to na lyžáku je fajn. 

Ubytování jsme jako každý rok měli na horské chatě na krok od menší sjezdovky a na pár metrů vzdušnou čárou od hlavní velké sjezdovky Marty I. i II. Když jsem se dozvěděla, že se pojede lyžovat jeden den i na Marty, byla jsem šťastná, protože jak si víte, momentálně tam probíhá Icecamp s Youtubery. A ano, přímo tam na té sjezdovce jsme ve čtvrtek blbli i my! Bohužel jsme nikoho nepotkali [:D]  Ubytováni jsme byli v malé chatě Start na okraji Deštného v Orlických horách. Malá, pěkná chata se svou vlastní sjezdovkou. Stačilo vylézt z chaty a hned před nosem jsme měli svah. 

Lyžáky mám hodně ráda, vždycky jsme tam s kamarády, takže o zábavu je postaráno. Jediné, co mě vadí, jsou jídla. Už to bude devět měsíců, co jím zdravě, a tak je pro mě trochu drastické z ničeho nic zase navázat na jezení smažených jídel, rohlíků, sladkých jídel. Upřímně jsem z toho měla dost velký strach, že se neovládnu a přijedu z hor tak o pět kilo těžší. S hrdostí však můžu řít, že jsem si za celý lyžák dala jen pizzu a to jen proto, že mi jí kluci donutili [ :D]. Nepřibrala jsem ani gram, ba dokonce jsem zhubla! Teď si to jen musím udržet. Takže lidi, jestli děláte do fitness, nebojte se těhle výletů. Jezte tak jak musíte, necpěte se a rozhodně se nic nestane! 

Náš program na den vypadal asi takto: 7:30 budíček, 8:00 snídaně, 9:00 na vlek, 12:00 oběd 13:30 na vlek, 16:00 svačina, 18:00 večeře a pak večerka až v deset, ale upřímně.. kdo šel spát v deset?  Takže to dělá čtyři hodiny neustálého lyžování na svahu, které jsme si náležitě užila! Na lyžák jsem si vzala sebou Selekci s tím, že se asi budu nudit a že ji dočtu, ale do ní jsem se začetla pořádně jen jednou, takže bohužel..recenze bude až ve středu. Teď trochu musím zanadávat na provoz vleku. Neustálé předbíhání a to mluvím hlavně o snowboarďácích!Vy byste pak mohli čekat klidně půl hodiny než se na vás dostane řada.

Ve středu jsme měli kromě dvou hodin dopoledne a dvou hodin odpoledne i volné večerní lyžování, na kterém jsme byli jenom čtyři + dvě  z učitelek. Šílené, co? Z patnácti děcek si nechalo ujít večerko více než 11 z nás! Na čtvrtek byla naplánována návštěva právě Marty I, což je o téměř dva kilometry větší sjezdovka než jsem zvyklá. Kromě toho jsme se byli podívat na nácviku freeskierů, kteří tam přes tento víkend měli soutěže s názvem Excelent Soldier. Poslední večer jsme si udělali takovou noční procházku do starého kostela uprostřed noci a zakončili lyžák válením sudů ze sjezdovky. 

Tento lyžák považuji jako jeden z těch nejlepších, vůbec mi nevadilo, že tam není hned několik lidí. Užili jsme si ho, spadla jsem jen jednou a to jen kvůli tomu, že jsme s jednou holkou chtěli najet na úplně stejný skokánek, a teď už zase až za rok... a doufám, že už se snowboardem! 

Na lyžácích mám logicky nejraději chatu. Prostě když příjdete z lyžování celý spocení a promrzlý, lehnete si a povídáte si. Chodíte z pokoje do pokoje, nespíte. Na chatě jsou ty nejlepší zážitky, ale kromě chaty jsem měla velký zážitek z jednoho středoškolského učitele. Byl to takový sympatický, veselý pán blízko důchodu a vedl pár středoškoláků. Ovšem jak to na středních školách bývá, trochu si dal do nosu a doprovázel celé večerní lyžování zpěvem písniček z šedesátých let. Už jenom vidět ho bylo divné, natož když se ke mě nahnul a zeptal se mě, zda jsem od nich nebo ne, že už si moc nepamatuje. Já mu tak prapodivně odpověděla, že nejsem a na to mi odvětil 'To nevadí, můžeš jít s náma.' a odešel. Pak už jsem se mu vyhýbala obloukem. Bylo vidět, že ho učení u středoškolaček baví [:D]

Už jste byli na lyžáku nebo vás teprve čeká? Co máte na lyžácích nejraději?

Doufám, že se vám článek líbil a kvalita fotek je přijatelná...