Sunday Siesta - Depresivní období.. achjó, už zase

Buenos dias, 

mám prapodivnou náladu a od toho taky vypadají mé docela divné články. V pátek jsem přišla domů ze školy, vyházela učení z tašky a sedla si k notebooku s tím, že něco napíšu a pak se chvíli prknu na Youtube, co je nového. Článek jsem napsala, úkoly dopsala, i když mě ještě jeden chybí, a šla okupovat Youtube. A v tom jsem narazila na video s dokumentem o Černobylu. Samozřejmě já jsem člověk, kterého to opravdu zajímá a docela se tím i ve volném čase zabývá, a tak jsem si video pustila. 

Byl to skoro dvouhodinový dokument o tom, co se tam dělo a jaké to bylo. Celý ty dvě hodiny jsem to nepozastavila ani jedinkrát a celé na to dokoukala.  Což jsem evidentně dělat neměla, protože to spustilo ve mě jakýsi spínač a já šla hledat další tyto katastrofické dokumenty o světových katastrofách jako bomby na Japonsko, zemětřesení v Kobe a různé tsunami. Abych uvedla vše na správnou míru, tak chci říct, že já se nebojím smrti. Vím, že jednou přijde a je jenom na našem osudu, zda dříve nebo později... spíše se bojím toho, co přijde, když neumřu nebo když budu žít v blbou dobu na blbém místě. 

post-apocalyptic.wikia.com

Když jsem se do dívala na Černobyl asi jsem to měla vypnout a nevyhledávat další, protože mě přepadli otázky typu "Co by bylo, kdyby se to stalo znovu? Co by bylo kdyby se to stalo v nedalekých Dukovanech, vedle kterých jsem nedávno projížděla?" Představte si tu zkázu v Čechách, kdyby se to opravdu stalo znovu a minulost se opakovala. Z desítek kilometrů kolem by se stala mrtvá oblast, radiace vysoká klidně tisíckrát než normalita. Možná si říkáte, proč nad tím přemýšlím, jsem mladá, mám život ještě před sebou. Právě proto! Za pár let se vyvinou nové technologie a je jen otázka času, kdy se něco z toho vezme proti nám..Možná si taky říkáte, proč se na to koukám, když z toho mám depky? Já nevím..fascinuje mě to a zároveň děsí. Kromě toho u zemětřesení je velkým faktorem uhoření a při tsunami utopení - a právě těchto dvou faktorů se bojím...

A pak jsem se koukla na dokument o zemětřesení v Kobe. Všichni víme, že Japonsko je hodně postižená oblast a ročně je tam desítky zemětřesení, ale tohle bylo opravdu velké a tisíce lidé zahynuli nebo se pohřešují. Právě tento dokument mi vehnal do očí slzy. Dobře si uvědomuji, co by se dělo, kdybychom byli na zlomu tektonických desek, kdybychom měli pociťovat to, co oni. Každý den bych se bála posílat své děti do školy, protože bych chtěla být s nimi, bála bych se chodit nakupovat, protože by se dům mohl zřítit a já bych v nejhorším případě uhořela zaživa. 

* * *

paulmullins.wordpress.com

Představte si naši zemi za pár tisíc let, pokud nás dříve nespálí slunce. Po světě bude chodit nová rasa lidí, protože třetí světová válka použije mnoho atomových bomb a radioaktivita stoupne na neskutečně velké číslo. Bude málo místa a země bude přelidněná. Věk smrti se posune třeba o třicet let a dětí se bude rodit více a více.. Nebude se dát hnout, lidé budou trpět přírodními zkázami, slunce bude daleko pálivější a mrazy budou horší. Ozón se bude vytrácet, pokud ještě nějaký zbude a voda bude jen pro bohaté. 

A druhá možnost? Třetí světová válka vyhladí více než 3/4 lidstva, zaniknou celé národy a státy se potopí do hlubin jako bájná Atlantída. Možná se objeví nové druhy ras, noví živočichové. Něco, co mělo být utajováno. Z našeho světa by se stal svět jako z Divergence. Zbylí lidé by byli rozřazováni do frakcí podle schopností. Nikdy by nechtěl odpadlíky, neschopné a nemocné. 

 ..já v tom nechci žít! Nechci se narodit v té době! Nelíbí se mi naše budoucnost! A Vám?

Chci se obhájit, že tento týden je to hodně slabší než předtím, ale je to něco, co jsem potřebovala vyjádřit a myslím si, že by se nad tím měli zapřemýšlet všichni...