dnes jsme měli u nás celkem krásný den a bohužel poslední z prázdnin, jelikož jsme už dlouho s mámou domluvení, že vyrazíme na sjezdovku, vyrazili jsme hned dnes! Nebyla bych to však já, kdybych o tom hned nenapsala článek s mými pocity, zkušenostmi a tak trochu názorem na ty drzé děti na lyžích, co si myslí, že můžou všechno...chápu, že možná nejsem nejrychlejší, ale dejte mi ksakru příležitost!
Článek s fotkami snad po X letech!
Už dlouho jsme s mámou přemýšleli, že bychom jeli na sjezdovku do nedaleké vesničky, protože se chci naučit na snowboardu a teprve dnes ráno se to povedlo. Vstala jsem, začala si dělat snídani a v tom se mi řekne, že tady dnes se pojede na sjezdovku. Byla jsem opravdu šťastná, protože jezdit na snowboardu byl takový můj cíl a každý rok na lyžáku jsem si říkala, že příští rok už určitě pojedu se snowboardem. Konečně teď to vypadá, že se to opravdu stane a já v devítce poletím na snb.
Rodiče zamluvili instruktora a vybavená na třetí hodinu, takže jsem ještě těch pár hodin musela vydržet. Naštěstí jsme dopoledne měli tréning, a tak to uběhlo docela dost rychle. Ve dvě jsme vyjeli, o půl byli na místě a začali se oblékat.
V tu chvíli se mě už začali zmocňovat obavy, zda instruktor bude milý, nebude protivný, zda na to vůbec budu mít a zda se na snb dokáže naučit každý.
Cesta tam byla trochu blátivá a dokonce se cestou nezdálo že ještě někde může ski areál fungovat a jaký tu u nás bylo teplo...
Přejeli jsme s naší plechovkou, kterou brzy už vyměníme za nové auto, na parkoviště, hodili na sebe kalhoty a bundy a rychle si běželi půjčit snowboard, abychom se neokrádali o minuty na ježdění.
Překvapilo mě, že ti lidé, co tam pracovali, byli opravdu milý a nehledě na to, že každý den se těmi dveřmi projde několik desítek lidí, bavili se s vámi jako byste byli jejich příbuzný. Když jsem slyšela, jak se přede mnou ptají jednoho kluka, kolik váží, málem jsem chytila infarkt. Na váhu jsem nestoupla skoro 5 měsíců a nějak se mi na ní stále nechce. Naštěstí, když jsem přišla na řadu, zeptali se jen na jméno, věk a jakou nohou používá lépe. Vyfasovali jsme hezký snowboard, helmu a boty ke snowboardu. Bylo zrovna kolem 14:45, takže nám zbývala ještě čtvrt hodinka než si pro nás příjde instruktor. Chvíli jsem si zkoušela jenom vázání, abych pak nezdržovala a když odzvonila třetí hodina na plac pod sjezdovkou se vyhrnulo asi 15-20 instruktorů různých věků. Většina z nich na lyžích a několik na snowboardu. Těch několik myslím jenom dva. A v tu chvíli jsem čelila prvnímu z obav.
Po pár vteřinách se ke mě přihlásila jedna instruktorka, která nemohla mít o moc let než já. Už od pohledu mi byla příjemná a mě padl kámen ze srdce. Seznámili jsme se, řekli jsme si nějaké informace typu 'jak dlouho lyžuji', 'stála jsem na snb?' a takové základní informace než jsme vyrazili.
Mezitím si setru vzala jiná instruktorka. Po chvíli mě řekla, že vezmeme snowboardy a půjdeme se rozcvičit a ukázat pády na snowboardu. Vzala si mě hezky stranou, trochu jsme se rozcvičili, znáte to - levá, pravá, nahoru, dolu a trochu jsme se zapovídali. Zjistila jsem jednu velice užitečnou věc - taky sleduje The Walking dead! No řekněte, není to super někoho takového potkat? Hned se mi s ní jezdilo lépe. Ukázala mi první vázaní ze stoje a trochu jsme si zkusili balanční cvičení + tzv 'koloběžku', což je pohyb, kdy nemáte jednu nohu ve vázání.
Bála jsem se, že mě hned vezme na pumy a pojedeme nahoru, naštěstí se mě zeptala, zda chci hned jít nebo nejdříve to zkusit trochu z roviny. Samozřejmě jsem kývla, že chci nejprve vyzkoušet trochu ten menší kopec, a tak jsme opět popadli snb do ruky a vyšli si menší kopeček. Na něm jsme nahodili vázání a začali s pravou výukou. Já jsem na snb stále fakt poprvé, ale trochu jsem se dívala na videa, jenže z toho se jezdit moc nenaučím, že?
Začínáme úplně klasickým ježděním po přední i zadní hraně snowboardu, kdy jsem váhu těla udržovala na obou nohách. Na zadní hraně to docela šlo, na přední už to bylo horší, ale řekla bych, že to ušlo akorát si budu muset dávat pozor na to, kam přenáším svou váhu. Měla jsem pocit, že ji přenáším nalevo, ale přitom jsem jí držela nalevo a tím pádem mi snb začal nekontrolovaně jezdit do jiného směru než jsem chtěla. Taky jsem se dozvěděla, jak se brzdí. V tu chvíli jsem si myslela, že k čemu mi to je, když budu stejně brzdit o zem, ale koneckonců mi to fakt k něčemu bylo, protože někdy ani ten pád mou jízdu nezastavil.
Takhle jsme vyšli kopeček asi třikrát, a pak se šel zkoušet docela základní trik na snb 'padající list'. Upřímně se to zdálo být docela jednoduché, ale jakmile jsem si přestala dávat pozor, kde mám většinu váhy a zabrala na tu druhou, ztratila jsem kontrolu a jela někam úplně jinam. Tento trik se jezdí z obou hran a myslím si, že více mi to šlo z té přední, což je plně naopak než by to prý mělo být.
A jelikož nás tlačil čas, vyrazili jsme na vlek a upřímně...ehm.. je to fakt těžký se tam poprvé udržet. Naštěstí jsme se dohodli, že v půlce vystoupíme obě, abychom nejeli úplně z vrchu. Jelikož se mnou byla instruktorka, mohli jsme si ve frontě předbíhat a jak jsem tak stála tam na tom místě, kde se pumy protáčí, čekala jsem, že se dokonale ztrapním, ale ejhle... disk už mám pod zadkem a stále jedu! Trochu mi dělalo problém vyrovnávat cestu, protože jak jedeme po boku je to těžší. Takhle jsem vyjela do půlky, kde jsem se 'odpojila' a doplazila se dál. Hned za mnou tedy přijela instruktorka a poslední jízdu jsme si sjeli takovým stylem, že chvíli padající list a chvíli jenom klesání po zadní hraně. A tím byla lekce u konce....
Celou tu hodinu jsme si neskutečně užila a velice mě to bavilo. Instruktorka byla opravdu velice milá a vlídná, pomáhala mi opravdu se vším. Po celou dobu se mi věnovala a čekala na mou pomalou jízdu a ještě jsme se spolu zasmáli jednomu velice pozornému lyžaři, který mohl mít tak šest možná pět let a neustále tam kolem nás jezdit až to jednou nevybral a téměř vrazil do plůtku. Nemohu se dočkat, až pojedeme znovu, kdy tedy budu mít instruktora naposledy, a pak už jdu na vlastní pěst trénovat a zlepšovat se. Zkrátka chci ty základy, abych věděla, co a jak, zbytek se naučím sama...
Na to, že jsem jezdila poprvé, myslím, že to šlo. Pádů tam bylo i tak požehnaně, ale to byli spíše takové ty zastavovací pády, abych s neřítila bůhví kam.
Řeknu vám na rovinu, že ode dneška je snb numero uno v zimních sportech! Tak jsem se dlouho nezapotila, nehledě na to, že moje stehna zažili něco, co už dlouho ne...
Článek s fotkami snad po X letech!
Už dlouho jsme s mámou přemýšleli, že bychom jeli na sjezdovku do nedaleké vesničky, protože se chci naučit na snowboardu a teprve dnes ráno se to povedlo. Vstala jsem, začala si dělat snídani a v tom se mi řekne, že tady dnes se pojede na sjezdovku. Byla jsem opravdu šťastná, protože jezdit na snowboardu byl takový můj cíl a každý rok na lyžáku jsem si říkala, že příští rok už určitě pojedu se snowboardem. Konečně teď to vypadá, že se to opravdu stane a já v devítce poletím na snb.
Rodiče zamluvili instruktora a vybavená na třetí hodinu, takže jsem ještě těch pár hodin musela vydržet. Naštěstí jsme dopoledne měli tréning, a tak to uběhlo docela dost rychle. Ve dvě jsme vyjeli, o půl byli na místě a začali se oblékat.
V tu chvíli se mě už začali zmocňovat obavy, zda instruktor bude milý, nebude protivný, zda na to vůbec budu mít a zda se na snb dokáže naučit každý.
Cesta tam byla trochu blátivá a dokonce se cestou nezdálo že ještě někde může ski areál fungovat a jaký tu u nás bylo teplo...
Přejeli jsme s naší plechovkou, kterou brzy už vyměníme za nové auto, na parkoviště, hodili na sebe kalhoty a bundy a rychle si běželi půjčit snowboard, abychom se neokrádali o minuty na ježdění.
Překvapilo mě, že ti lidé, co tam pracovali, byli opravdu milý a nehledě na to, že každý den se těmi dveřmi projde několik desítek lidí, bavili se s vámi jako byste byli jejich příbuzný. Když jsem slyšela, jak se přede mnou ptají jednoho kluka, kolik váží, málem jsem chytila infarkt. Na váhu jsem nestoupla skoro 5 měsíců a nějak se mi na ní stále nechce. Naštěstí, když jsem přišla na řadu, zeptali se jen na jméno, věk a jakou nohou používá lépe. Vyfasovali jsme hezký snowboard, helmu a boty ke snowboardu. Bylo zrovna kolem 14:45, takže nám zbývala ještě čtvrt hodinka než si pro nás příjde instruktor. Chvíli jsem si zkoušela jenom vázání, abych pak nezdržovala a když odzvonila třetí hodina na plac pod sjezdovkou se vyhrnulo asi 15-20 instruktorů různých věků. Většina z nich na lyžích a několik na snowboardu. Těch několik myslím jenom dva. A v tu chvíli jsem čelila prvnímu z obav.
Po pár vteřinách se ke mě přihlásila jedna instruktorka, která nemohla mít o moc let než já. Už od pohledu mi byla příjemná a mě padl kámen ze srdce. Seznámili jsme se, řekli jsme si nějaké informace typu 'jak dlouho lyžuji', 'stála jsem na snb?' a takové základní informace než jsme vyrazili.
 |
Mezitím si setru vzala jiná instruktorka. Po chvíli mě řekla, že vezmeme snowboardy a půjdeme se rozcvičit a ukázat pády na snowboardu. Vzala si mě hezky stranou, trochu jsme se rozcvičili, znáte to - levá, pravá, nahoru, dolu a trochu jsme se zapovídali. Zjistila jsem jednu velice užitečnou věc - taky sleduje The Walking dead! No řekněte, není to super někoho takového potkat? Hned se mi s ní jezdilo lépe. Ukázala mi první vázaní ze stoje a trochu jsme si zkusili balanční cvičení + tzv 'koloběžku', což je pohyb, kdy nemáte jednu nohu ve vázání.
Bála jsem se, že mě hned vezme na pumy a pojedeme nahoru, naštěstí se mě zeptala, zda chci hned jít nebo nejdříve to zkusit trochu z roviny. Samozřejmě jsem kývla, že chci nejprve vyzkoušet trochu ten menší kopec, a tak jsme opět popadli snb do ruky a vyšli si menší kopeček. Na něm jsme nahodili vázání a začali s pravou výukou. Já jsem na snb stále fakt poprvé, ale trochu jsem se dívala na videa, jenže z toho se jezdit moc nenaučím, že?
 |
| Opravdu dobře skrytá a povedená fotka! :D |
Začínáme úplně klasickým ježděním po přední i zadní hraně snowboardu, kdy jsem váhu těla udržovala na obou nohách. Na zadní hraně to docela šlo, na přední už to bylo horší, ale řekla bych, že to ušlo akorát si budu muset dávat pozor na to, kam přenáším svou váhu. Měla jsem pocit, že ji přenáším nalevo, ale přitom jsem jí držela nalevo a tím pádem mi snb začal nekontrolovaně jezdit do jiného směru než jsem chtěla. Taky jsem se dozvěděla, jak se brzdí. V tu chvíli jsem si myslela, že k čemu mi to je, když budu stejně brzdit o zem, ale koneckonců mi to fakt k něčemu bylo, protože někdy ani ten pád mou jízdu nezastavil.
Takhle jsme vyšli kopeček asi třikrát, a pak se šel zkoušet docela základní trik na snb 'padající list'. Upřímně se to zdálo být docela jednoduché, ale jakmile jsem si přestala dávat pozor, kde mám většinu váhy a zabrala na tu druhou, ztratila jsem kontrolu a jela někam úplně jinam. Tento trik se jezdí z obou hran a myslím si, že více mi to šlo z té přední, což je plně naopak než by to prý mělo být.
 |
A jelikož nás tlačil čas, vyrazili jsme na vlek a upřímně...ehm.. je to fakt těžký se tam poprvé udržet. Naštěstí jsme se dohodli, že v půlce vystoupíme obě, abychom nejeli úplně z vrchu. Jelikož se mnou byla instruktorka, mohli jsme si ve frontě předbíhat a jak jsem tak stála tam na tom místě, kde se pumy protáčí, čekala jsem, že se dokonale ztrapním, ale ejhle... disk už mám pod zadkem a stále jedu! Trochu mi dělalo problém vyrovnávat cestu, protože jak jedeme po boku je to těžší. Takhle jsem vyjela do půlky, kde jsem se 'odpojila' a doplazila se dál. Hned za mnou tedy přijela instruktorka a poslední jízdu jsme si sjeli takovým stylem, že chvíli padající list a chvíli jenom klesání po zadní hraně. A tím byla lekce u konce....
 |
| Tady jsem já i moje sestra, když se k nám na okamžik připojili :D |
Celou tu hodinu jsme si neskutečně užila a velice mě to bavilo. Instruktorka byla opravdu velice milá a vlídná, pomáhala mi opravdu se vším. Po celou dobu se mi věnovala a čekala na mou pomalou jízdu a ještě jsme se spolu zasmáli jednomu velice pozornému lyžaři, který mohl mít tak šest možná pět let a neustále tam kolem nás jezdit až to jednou nevybral a téměř vrazil do plůtku. Nemohu se dočkat, až pojedeme znovu, kdy tedy budu mít instruktora naposledy, a pak už jdu na vlastní pěst trénovat a zlepšovat se. Zkrátka chci ty základy, abych věděla, co a jak, zbytek se naučím sama...
Na to, že jsem jezdila poprvé, myslím, že to šlo. Pádů tam bylo i tak požehnaně, ale to byli spíše takové ty zastavovací pády, abych s neřítila bůhví kam.
Řeknu vám na rovinu, že ode dneška je snb numero uno v zimních sportech! Tak jsem se dlouho nezapotila, nehledě na to, že moje stehna zažili něco, co už dlouho ne...
Doufám, že vás článek alespoň trochu bavil, protože já jsem se na něm fakt vyblbla. A jsem ráda, že jste to dočetli až do konce, i když to třeba tak záživné nebylo...
Jste lyžaři nebo snowboardisté?
0 komentářů:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a nezapomeňte mi tam hodin i link na váš blog, ať se též zabavím :3