Counting macros | Jak stačí gram ke zbláznění

Dlouho jsem váhala, zda s takovým článkem mám jít na blog. Kdysi, když jsem ještě byla fakt aktivní, sledovalo můj blog několik známých a přátel. Přece jen se však chci o něco podělit. 

Všímám si, jak je najednou každý druhý úplně zažraný do fitness. Kupují si činky, proteiny a potajnu počítají každý gram sacharidu, aby ty buchty na břiše byly vidět. Každý večer sedí u notesu a píší si přesný jídelníček, aby jim makroživiny vyšli přesně. A o tom bych chtěla mluvit, chtěla bych vám říct své zkušenosti s tímhle a jak jsem si s tím posrala pár měsíců v životě.

 V květnu to budou dva roky, co jsme si řekla, že zhubnu, ale musíme jít dál. Zhruba někdy do doby minulých prázdnin. V té době už jsem v zdravém životním stylu byla poměrně zajetá a věděla jsem, jak jíst, aby to bylo přiměřené k mému cíli zhubnout, ale zároven abych se netrápila hlady. 

Nikdy jsem kalorie nepočítala, ale v tu dobu jsme na jedné stránce objevila pojem makroživiny. Do týdne jsem věděla, co to je a jak se to počítá...Ty proměny lidí, co začali s makroživinami, byli neuvěřitelné..chtěla jsem to taky. 

První měsíc, což bylo zhruba září, bylo všechno skvělé, lidi mi pochválili, jak jsem se přes prázdniny změnila a z mé dřívější váhy jsem klesla na 55 (?). Počítala jsem makra o sto šest a cítila se v nejlepší kondici. Jenže jen do té doby, než jsem zjistila, že jím pro hubnutí moc. Ale já hubnout nechtěla - právě jste asi zmatení. Pokusím se to uvést na pravou míru. Často s rodinou někam jezdíme. Na návštěvy, výlety, oslavy a nebo jenom tak do restaurace či kavárny, kde jsem si pokaždé něco dala, nebudu přece o hladu. A tak mě napadlo, že když omezím svůj denní jídelníček a místo maker na udržování, budu jíst na hubnutí a pak to doplním tím nějakým dezertem či smetanovou omáčkou, že se to prostě vynuluje a já jakoby nebudu hubnout. Pravděpodobně jsem podcenila svůj metabolizmus, který se za tu bodu zrychlil a já i přesto hubla, aniž bych o tom věděla. 

Každý večer jsem si sedla, spočítala jídelníček na další den a když mi něco nevycházelo, prostě jsem to vynechala. Nepřišlo mi to zlé, protože jsem jakoby jedla všechno, co jsem měla. Přes září až do listopadu se mi vážně dařilo a i náznak svalů se začal objevovat, ale to pro, že jsem měla sacharidy na 100 gramů(?). Pro ujasnění s váhou 55 kilo, jsem měla jíst 190 a více.  Nehledě na to, že stále rostu, tudíž kolem 230 bych měla jíst a myslím si, že by se nic nedělo. 

Zhruba v listopadu se to stalo skoro závislostí, nebyl den, kdy jsem si pracně nezapočítala každý gram. Všechno se muselo vážit.. i ta pitomá zelenina. A důvod? I mrkev má sacharidy. 

 V tu dobu jsem měla 46 kilo, nelžu, 46 kilo na nějakých 164-5 centimetrů. Blbý je, že já to neviděla. Neříkám, že jsem byla tlustá, nebyla, jenom jsem se prostě viděla normální a já chtěla být vypracovaná.  

Bohužel nebo díkybohu v listopadu nedaleko v nemocnici umřel někdo na anorexii a moji doktorku můj vzhled zřejmě vyděsil. Přestože jsem nějak vyhublá nebylo, byla zvyklá na mé silnější já. No.. a tak jsem se dostala do nemocnice.. To bych si možná nechala na jiný článek, protože to je vtipno-veselá historka sama o sobě. 

 Ale řeknu, že mi ten pobyt tam rozhodně něco dal, měla jsem chuť tam brečet.. ne kvůli tomu, že ty jídla byla hnusná a sám doktor mi tam musel to jídlo nosit. Uvědomila jsem si, že je mi patnáct, metabolizmus mám skvělý a jsem mladá. Nemám žádný důvod se trápit nějakými makroživinami. Jelikož tam byla pořád nuda, hodně jsem o tom přemýšlela.  Už jenom sám můj doktor, co mě tam měl na starost, mi hodně přispěl k tomu, že jsme to počítání, které jsem považovala za správné, hodila za hlavu. 

Nyní po několika měsících na to vzpomínám celkem s vtipem. Dala jsem si tehdy za cíl přibrat a musím říct, že jsem se svou postavou spokojenější než když jsem měla těch 46. Makra si držím daleko od těla a ... prostě si užívám každé své jídlo. Vždyť lidi, vždycky to jde zhubnout...

Abych tady nemluvila jen o tom, jak jsou makra špatná a jak vás otupí. Oni tak úplně špatná nejsou, jenom člověk musí mít pevnou vůli a nesmí ho rozházet pár gramů na víc. Nesmí tím být zkrátka posedlí. Znám spousty lidí, co je počítají a jsou v pohodě, protože ví, kde jsou hranice. Já to nevěděla a neskutečně toho lituji. Na druhou stranu, prošla jsem si tím, vím, že to bylo zlé a v životě se už nekouknu na kalorické tabulky. Je to jak počítání kalorií, ale ještě horší...