Jak probíhají talentové a příjimací zkoušky? | Anika Rodriguez

 Předpokládám, že asi nevíte, že jsem se pátého ledna tohoto roku tak nějak pokoušela zvládnout své první talentové zkoušky. Musím říct, že větší zkušenosti do budoucna jsem dostat nemohla, a jelikož vím, že spousty z vás také čeká volba povolání, rozhodla jsem se podělit o to, jak to na takových talentových zkouškách u uměleckých oborů vypadá. U všech škol je to jiné, někteří mají kreslení, někteří ne, takže se to nedá "aplikovat" na všechny.

Jak už jsem psala, datum zkoušek byl naplánován na tři dny hned po vánočních prázdninách, na rozjezd do školních povinností jsem měli jenom pondělí. Můj den D nastal první termín, který mi určila škola na pozvánce, kterou jsme obdrželi už začátkem prosince. Osobně jsem nervozní nebyla vůbec a ani hodinu před testem jsem se necítila, že bych za pár minut měla rozhodovat o svém budoucím povolání. Možná to byla chyba, kdybych se trochu více strachovala, nebrala vše na "lehkou váhu" dopadlo by to jinak.  Škola, na kterou jsem talentovky, jak se jim říká, dělala, leží poměrně daleko od místa, kde žiji, a i když byl test až na 12:50, raději jsme vyjeli už ráno. Lepší brzy, než-li pozdě, že ano? 

Po zvládnutí všech nástrah cest jsem posilnila své zažívání v kavárně na dobrém dortíku, kterým jsem trochu zklidnila tok myšlenek. V 12:30 už jsem stála na úzkých chodbách oné umělecké školy, v rukou svírala svůj lístek s číslem a přemýšlela o tom, zda jsem neudělala chybu. Samozřejmě uchazečů jako fanoušků Eda Sheerana mi moc odvahy nedodávalo. 

Chvilku na to otevřela dveře od jedné z učeben milá a vcelku mladá učitelka s příjemných moravským úsměvem a pozvala si nás dovnitř. Já jsem se dostala do skupinky čtyř zatímco uchazečů na jiné časy bylo většinou pět až osm. Učitelka nám vysvětlila hlavní informace a před námi bylo 40 minut a 3 A4 otázek z kultury a umění. 

Dojmy po testu? Dost mizerné, většinu z těch věcí jsem neviděla ani z dálky, ale kupodivu to nebylo tak hrozný, jak jsem si myslela. Tipovala jsem správně, což jsem se dozvěděla později. 

Po vykonání písemného testu nastala pauza. Přesně v 15:12 jsem šla na řadu u pohovoru. 

Pokud máte u talentovek pohovor většinou souvisí i s obhajobou vlastních prací. S tím jsem byla obeznámená už dávno předtím, a tak jsem si několik svých děl vezla sebou. Několik webů, pár fotek, své diplomy, videa... všechno, co jsem si myslela, že se mi bude hodit. 

V místnosti se mnou byli tři učitelé. Řeknu vám, že jeden na mě koukal, jako bych mu zabila manželku, druhý se na mě usmíval od ucha k uchu a třetí přišel až po asi půlce mého prezentování. Věřte, že není čeho se bát, vždy je tak někdo, kdo se vám snaží pomoci.  

Když jsem tam tak stála a koukala na svou tvorbu na velké obrazovce, necítila jsem se zrovna nejlépe, všechny mi přišlo tak odporné najednou. Fakt brr... musím uznat, že doma to vypadalo lépe, ale myslím si, že to měl každý tak. Z místnosti jsem vycházela se smíšenými pocity...Na jednu stranu jsem se sebou byla spokojená a na druhou jsem nechápala, jak jsem tam JÁ mohla vlézt. 

A ptáte se, jak to dopadlo? Dopadlo to, jak mělo. Bohužel jsem nebyla přijatá, ale hřeje mě, že jsem se ze 75 uchazečů do oboru umístila velice slušně. Brali jich 25 a já na onoho pětadvacátého uchazeče ztrácela bod  a půl. Ano, i takový rozdíl dělá divy. Každopádně jsem si to vyzkoušela, zkusila jsem si, jak se budu chovat u testu, jak u pohovoru a v dubnu tedy už na ostro...

Instagram | Facebook | Ask

Anika Rodriguez