~ Ve víru vánočního Brna | ANIKA RODRIGUEZ~

I když články občas vyšly, dost často jsem se Vám neozvala, že? Bohužel, i mě to mrzí, ale poslední dobou toho je prostě na patnáctiletou docela dost a blog jde jednoduše stranou. To nemluvím o knihách, kterou jsem otevřela nedávno asi po několika týdnech. Avšak nastávají zimní prázdniny a mně se naskytla chvilka volna před Vánocemi, kdy ještě neobjíždíme příbuzné a nákupy. Děkujme za to, jinak byste se článku nedočkaly... 

Tento článek věnuji jedné pěkné, i když nepříliš předvánoční sobotě, kterou jsem s mamčou a ses sestrou strávila v Brně na nákupech.  

Jako každý rok jsme se jenom my tři sbalily a udělaly si pěkný den v obchodních domech a tak jako minulý rok den zakončily  na trzích. Jelikož asi si dokážete představit, jak vypadají cesty před Vánocemi v sobotu, tak jsme vyjely už v ranních hodinách. Vzhledem k tomu, že máma nerada řídí v plném města natož o svátcích, nechaly jsme auto stát u Globusu a vzaly jsme to MHD k Vaňkovce.  

Už z rána byla narvaná k prasknutí a bohužel jsem člověk, co kolem sebe potřebuje prostor, takže si dokážete představit, že do večera jsem toho měla po krk. Fronty ve všech obchodech, ale nemůžu se divit, protože jsou pěkné slevy ve všech obchodech.  Na každém kroku opravdu vidíte ty Vánoce, lidé mají v rukou dárky, balící papíry. Je až vtipné tam ten frmol chvíli pozorovat, působí to chaoticky a přitom k tomu mám jakýsi zvláštní cit.  

V Olympii panovalo to samé. Při cestě na nádraží jsme jeli totálně přeplněným autobusem, ale jako fakt jsem ráda, že jsme se tam vůbec vešli. Co si budeme povídat, pohodlné to moc nebylo, celou cestu jste se o někoho otírali. Andy, zvykej si, za půl roku to budeš mít častěji... 

Minulý rok byly trhy opravdu překrásné a byly to mé první. Ani letos jsem nebyla zklamaná. Když nasajete tu atmosféru kolem, vůni trdelníku a horkých punčů. A musím pochválit Brňákům stromeček. Když se začalo stmívat, působil nádherně! V jednom ze stánků jsme si zakoupili cukroví a po projití obou náměstí jsme toho měli plné zuby. Svůj vánoční cíl jsem však nějak zapomněla - ani letos jsem ten trdelník neochutnala!  

Povedený den jsme zakončili skvělou večeří a sladkou tečkou v podobě medovníku v místní restauraci. Obsluhoval nás neskutečně milý číšník a už vím, proč se říká, že servis hraje 1/3 hodnocení restaurace..

Tak a ted už domů - nejdříve však Semilaso, Galerie a pak teprve k našemu autu ke Globusu. Cesta na max půl hodiny se protáhla do 1,5 hodiny. Nevím, co nás to s mamkou napadlo, ale koupili jsme nejen novou špičku na strom, koupili jsme i kompletně nové ozdoby - a umělý bílý stromeček. Když jsme naložili vše do auta, nemohla jsem neupustit poznámku..