Sunday Siesta #7 - FVTP / Pohled na Valentýn z úhlu čtrnáctileté

Buenos dias,
týden s pátkem třináctým úspěšně za námi a dokonce máme už i po Valentýnu, ale toho jste měli asi hodně už na Facebooku, takže se nebojte, že bych vás tím nějak extrémně zdržovala. Dnes mi jde spíše o to, abych se s vámi podělila o můj den na 'chytrém' festivalu, jehož okresní kolo probíhalo v nedalekém Lanškrouně. Mluvím tu o Festivalu Vědy a Techniky Pardubice nebo spíše Pardubického kraje. A jakže jsem se tam já, absolutní "expert" na fyziku, dostala? 

Začneme hezky z kraje. Před pár týdnu u nás ve škole proběhlo školní kolo, kdy se většina z druhého stupně zúčastnila jenom pokusem. Jak to bývá, původně jsem vůbec neměla v plánu cokoliv vymýšlet, protože fyzika jde přes můj obor, ale nakonec mě tedy kamarádky ukecaly. Do školního kola jsem šla s tím, že ani omylem bych se nedostala do Lanškrouna už jenom kvůli tomu, co jsem slyšela. Prý roboti, ručně vyrobené auta...to určitě!  - Dostali jsme se tam, a tak jsme přesně v pátek třináctého vyjeli s naší učitelkou, se kterou byla po celou cestu hrozná sranda, vlakem do Lanškrounu. 

Na nádraží už v 6:30 jsme se mačkali v malém regionálním motoráčku směr na Českou Třebovou, kde jsem tedy přestupovali. Pár minut jsme na to měli, ale i tak jsem se docela obávala, že něco zapomenu v tom druhém vlaku. 

K učilišti, kde se to pořádá, jsme dorazili v pořádku a docela rychle, protože tam nikdo ještě nebyl a my tak byli mezi prvníma, co tam jsme. Tím 'my' myslím jenom naše tři projekty. Byl to takový babský výlet, protože jsme jeli bez jediného kluka a jelo nás šest i s učitelkou. Navíc s jednou z nejlepších na škole, takže jsem se opravdu ničeho nebála. 

Část pro základní školy

Na to, že byl pátek třináctého a já z našeho projektu nic neuměla, jsem se vůbec nebála. Nevím, prostě jsem neměla strach, obavy ani nervozitu a chodila jsem si tam jako by nic, jako bych byla jenom návštěvník. 

V devět hodin všechno začalo, byly nám představeni porotci a něco kolem stovky různých projektů se rozmístilo po tělocvičně. Upřímně říkám, že jsem tolik, teď se trochu omlouvám, že to řeknu, 'šprtů' neviděla. Skoro všichni na sobě saka a několikrát jsem narazila na několik, co opravdu vypadli jako z obrázků šprtů. Brejličky na hlavě, vlasy ulízané..no radost na to pohledět! Já proti šprtům nic nemám, ba dokonce bych raději byla jedním z nich, ale tohle mě opravdu pobavilo.Ale co jsem čekala na festivalu vědy a techniky? 

Čekalo nás tří hodinové čekaní než se k nám odhodlá několik porotců. Naštěstí hodiny rychle utíkali a netrvalo dlouho, kdy k nám přešel první. Zeptal se nás na něco, já mu hezky povyprávěla a pobavili jsme se nad tím. Hodně mě udivuje, že jsem nebyla nervózní, protože to většinou bývám. Abych to trochu urychlila, přeskočím hned skoro na konec. Vyhlášení se konalo kole dvou hodin, kdy už jsme všichni i s učitelkou seděli na židlích a opírali se, protože nás všechno z toho stání a chození bolelo. 

Část  pro střední školy

Nakonec se tedy stal zázrak a přece jen jeden z našich projektů postoupil do krajského kola! Byl to jako zázrak, když se ozvalo, že jeden z nás šesti postupuje. Koneckonců se to tak celkem povedlo, ve vlaku jsme si užili srandu, na festivalu taky a jeden z nás má šanci mrknout se do Paříže pokud to tedy dá v Pardubicích. 

Když se na to tak koukám, byla jsem docela skeptická vůči této akci, ale myslím si, že mě to bavilo, bavilo mě se tam bavit s lidma, kteří o to měli zájem a i když vím, že je ještě celý rok, myslím, že na příští rok si už něco připravím sama, dokonce už mám nějaké plány. Přece jen je tolik věcí, co bych chtěla zjišťovat a povídat si o tom s jinýma, tak proč to nezkusit? Diplom dostanu i když se dostanu jen do okresního, kam jsem se tedy dostala. Bude poslední rok, kdy takovou šanci dostanu, protože pak mě čeká střední a navíc bych ráda získala nějaké diplomy.. ať se mám s čím ukázat u talentových zkoušek (:D)

* * *

Podle mě se pátek třináctého moc nekonal, protože se mi náhodou dařilo. O pátku vím maximálně to, že prý při něm umřel poslední z křižáků, ale co je na tom pravdy..nevím. Hodně dlouho se tu řešilo,že když je ten Valentýn, lidi dočista zapomněli na to, že den před tím je právě pátek třináctého. Já to měla naopak. Řešila jsem pátek a zapomněla na Valentýn. Prostě nechápu, proč ho všichni tak hrozně řeší, když je to právě ten svátek, který nemám vůbec ráda. To si opravdu někteří myslí, že v ten den je svět růžovější a nebo že se všichni milují? Ne, to jen vy to tak chcete vidět a přitom moc dobře víte, že máte stále své nepřátele. Možná se to za pár let změní, ale do té doby to prostě nepochopím, slavit ho nebudu a budu raději dělat jakoby neexistovat. Není to tak, že mám něco proti těm, co ho slaví, protože já jim to přeji, ale jde mi o ten svátek. Skoro jakoby to znamenalo, že se ke své polovičce máš dobře chovat jen v ten den. Ano, je mi ještě čtrnáct, život mám před sebou, ale tohle je můj názor - dávejte lásku každý den a ne jen na Valentýna.

Slíbila jsem, že Valentýn moc rozebírat nebudu, ale nakonec jsem nemohla si trochu 'nerýpnout'.

Dnešní článek byl trochu bez pointy, ale trochu mě popadla vypisovací nálada a kam jinam se vypsat, že ano? Doufám, že jsem vás neunudila a alespoň trochu jste se dozvěděli něco nového...