School year 2014-2015 | Anika Rodriguez

Já nevím, jak vy, ale my to už máme za sebou. Dnes ráno nám v 9:00 definitivně skončil školní rok 2014/2015, devítka odešla a tím jsem se do potencionální devítky posunula já. Vím, že spousty škol ještě příští týden jde do školy, a tak nezbývá nic jiného než děkovat přízni osudu za dva dny ředitelského volna. A těm, co ještě dva dny musí přečkat, popřát hodně nervů, protože moc dobře vím, jak by to vypadalo, kdybych ty dva dny měla odchodit já....

________________________________________________________________

O nervech v mé hlavě toho asi už víte dost, poslední tak tři měsíce nazpět, už jsem se vyloženě ve třídě mezi některými lidmi necítila vůbec pěkně a přála si, aby byl ten konečný den, kdy půjdu domů s hlavou v oblacích, že dotyčné osoby neuvidím před dva měsíce. Nevím, nikdy jsem to tak neměla, ale tento rok je celý jiný, změnily se mi názory a já upřímně říkám, že takhle jsem se na prázdniny netěšila. Nemyslím si, že by to bylo kvůli volnu, ale spíše kvůli některým lidem, od kterých  vypínám hlavu a dva měsíce o nich nechci ani slyšet. Když to po sobě čtu, připadá mi to trochu kruté, ale píšu to tak, jak to cítím...

Nejlepší na prázdninách je právě to, že když se s někým vidět nechcete, tak se s ním nevidíte, pokud nebydlí na ulici proti vám. Já vůbec neberu prázdniny jako čas, kdy musíte jet na dovolenou, to vůbec, já to vidím jako čas, kdy si můžete odpočinout. Těch deset měsíců v jedné třídě s těmi samými lidmi je někdy opravdu moc. 

Co se mě týče, já jsem se svým vysvědčením spokojená. Vím, že to není nejlepší, ale vyznamenání mám, to je pro mě hlavní. Dokonce jsem se oproti minulému pololetí zlepšila ve třech předmětech z dvojek na jedničky. Němčina, která mě tedy totálně překvapila, že mám za jedna, i přes mou neochotu k tomuto jazyku. Přírodopis, na který nemám moc co říct, protože tam šlo o to, že jsem to flákala minulý půl rok, a hudební výchova. Ne, neptejte se mě, jak jsem z hudebky mohla mít za dva, já sama to nevím! Pamatuji si na ten moment překvapení, kdy jsem se dozvěděla minulý půlrok, že mám v hudebky za dva...je dobře, že jsem si to opravila.  I s tímto hodnocení mám tedy šest dvojek, no.  Jak říkám, není to nejlepší, ale vzhledem k tomu, že vím, kde mám hranice, jsme spokojená. 

Upřímně se do devítky docela těším. Vím, že to říká každý, ale já jsme si do příštího roku slíbila, že ten půl rok ještě zaberu. Přece jen, kdybych náhodou neuspěla u příjímaček, počítalo by se mi i první pololetí z devítky a já bych nerada měla trojky. Konec konců jsem zjistila, jak se učit, tak abych všechno zvládala a poslední tři měsíce mi to pěkně vycházelo, takže když jsme přišla na taktiku, myslím, že mám na o něco malinko více. Například podle češtinářky mám i na jedničku a to i bez toho, abych se nějak učila. 

Jako budoucí žák devítky taky už budu mít možnost výběru školy, kam bych se další rok odebrala i se svými znalostmi. Už tak trochu představu mám, ale osud mě zavede tam, kam mé kroky mají jít.  Když se s námi letos devítka loučila, respektive s učiteli, tak většina měla fakt vodu v slzných kanálcích. A to nemluvím o jedné z paní učitelek, která se tam schovávala za zídku, aby se mohla pak bez slz vrátit. Přiznám se, že i já jenom z toho pocitu, že vlastně něco končí, jsem se držela tak tak. Co já vím...asi jsem přecitlivělá...

Neříkám, že mě to na základce nebaví, ale už se docela dost těším  na konec devítky. Přece jen pak budete jinde, s novými lidmi, nové zážitky, nový kolektiv a začnete úplně jiný styl života. Nevím, zda je to dobře se tahle těšit na to, až odejdu jednou i já. Možná v tu chvíli, kdy tam budu stát já a loučit s s pedagogy, budu mluvit jinak...

S jakým vysvědčením jste se doma 'chlubili' Vy? Patříte tedy k těm, co míří na střední?

 ______________________________
Instagram | Facebook | Ask

Anika Rodriguez