První opravdu nepříjemný zážitek se zubaři | Sunday Random

Nádherný víkend máme za sebou, nemyslíte? Od rána nám tady svítilo sluníčko a teplota by brzy dosáhla třicítky, což znamená, že už se opravdu vrátilo po roce léto. Osobně si však ještě na léto musím počkat, protože pro mě je léto synonymem pro prázdniny a těch se ještě chvíli nedočkáme.

Tentokrát bych se s vámi chtěla podělit o svou první nepříjemnou zkušenost se zubaři v našem okolí...

________________________________________________________________

O mně je známo v rodině, že nesnáším zubaře, ale to, co se mi stalo nedávno, předčilo všechno, co bych s nimi chtěla zažít. Bohužel takový je život v jednadvacátém století, měla bych si na takové chování asi zvyknout. Co se tedy stalo a kdo mě rozzuřil natolik, že jsem kolem sebe v nemocnici na chodbě prskala nadávky jednu za druhou?

Takovou aroganci ze strany zubařky jsem ještě neviděla! Abych tedy začala od začátku. Ve čtvrtek jsem byla objednaná na schůzku se zubařkou ohledně rovnátek, protože mám v puse mini mezírku mezi zuby, ale jinak bohužel posunou nejde. Vešli jsme do ordinace, já celá šťastná, že mi konečně nikdo nebude vrtat v puse a že se tam jdeme jenom domluvit co a jak. Jakmile jsem však uviděla to jejich 'mučící' nářadí, rozklepala jsem se a skoro jsem nedošla ke křeslu. Teď k nám začala mluvit mladá žena s černými vlasy. Byla mi hned na pohled příjemná, ale pak mě zaplavil šok, že jde pouze o asistentku. V tu chvíli se objevila od pohledu nepříjemná, arogantní – řeknu to – nána. Párkrát i zašátrala v ústech, a pak začala vysvětlovat, že bych si měla začít čistit zuby.

Zůstala jsem sedět, nezmohla jsem se na slovo! Takže já stojí dvakrát denně u umyvadla minimálně pět minut, šudlím si ty zuby jako někdo a takový arogantní mladá pizda z nosíkem nahoru mi řekne, že si je mám začít čistit?! Div jsem nevyletěla z kůže. Když však mamka zahlédla můj zoufalý výraz, namítla a potvrdila, že si zuby čistím každý den opravdu poctivě. A to je pravda! Já jsem ten typ, že když už do něčeho jdu, tak to dělám opravdu poctivě a neskončím, dokud to není celé. Madam Arogance se jenom otočila a přísahám, že jsem zaslechla: Já poznám kdo si je čistí a kdo ne.

Ve mně zahořelo, v mámě taky a obě jsme se drželi, abychom po ní neskočili. Měla jsem chuť jí roztrhat, protože tohle nemám ráda. Když něco dělám, ale někdo mě obviní z toho, že to nedělám. Jednoduše mě to irituje.

O pár minut později se nakonec ještě máma zeptala, kolik to bude stát a zda to opravdu půjde zadělat. Na to nám namyšleně odpověděla, že si máme připravit dvacet tisíc s tím, že MOŽNÁ to půjde. Naštěstí to už jsem byla na odchodu se slzou na oku. Opravdu bych si na to měla začít zvykat, že lidé takový jsou, ale mě tohle chování opravdu dorazilo. Podle mě by se tak zubařka, která mluví i s dětmi, neměla chovat a i když měla třeba blbý den, svou práci si vybrala sama.

To jste měli slyšet ty slova, co jsem prskala s mamkou, když jsme šli nemocnicí pryč. Mám dojem, že se za mnou nejedna sestřička otočila. Takže pokud to chápu dobře – my jí vysolíme dvacet tisíc, ale nemáme stoprocentní šanci, že několika milimetrová mezírka půjde zadělat. Kdyby to zformulovala trochu rozumně: „Ve výsledku by to dělalo kolem dvaceti tisíc, ale připomínám, že není úplně jisté, že se to zadělá celé.“ To bych už brala, ale tón, jakým to řekla, byl arogantní a pro zubařku docela nepřípustný. Podle mě jde o nějakou mladou nánu, co udělala vysokou, a tak si myslí, že může všechno. S takovým jednáním se ještě nesetkala ani máma....

Skončilo to tak, že hned ten den jsme zavolali mému hlavnímu zubaři a řekli na rovinu, že nás nepřesvědčila a že ještě pojedeme shánět jinou. Podle máminých slov tam nebude chodit ona, natož já...

Co byste říkali vy na takovéto chování? Setkali jste se v podobné situaci? 

Instagram | Facebook | Ask

Anika Rodriguez