Jeden důvod, proč nemusím Vánoce | RANDOM POST

Buenos dias, tak se nám to tu trochu protáhlo a místo abych článek psala hodinku, psala jsem ho dva dny! No, alespoň že už je tu. Tentokrát ani já jsem nemohla odbočit od většiny z blogerské scény a i já se hlásím s random článkem na téma "Předvánoční čas." Na DIY já moc nejsem, i když je ráda čtu, ale zato miluji tématické články, tak snad nejsem jediná....

Víte, Vánoce jsou...

"Miluji, když jsme s rodinou u jednoho stolu a ...."

Moje zima začíná těsně před Mikulášem. Kalendářně je to ještě podzim, ale já už to ladím do zimy. 

Zkrátka Mikuláš, andělé a čerti jsou předvánoční, a tudíž i zimní záležitost. Stromy už pomalu opadaly, listí se válí na zemi v kupkách zašedlé, vítr už je stokrát chladnější a nejhorší je, že když jdete do školy, je tma! To nemluvím o příchodu ze školy téměř za tmy. Příroda nám už napovídá, že se chystá zima.

Pro mě jsou tyto dny kouzelnými. Hodně se každý rok v prosinci zavzpomínám, jaké to bylo minulý rok a jak to rychle uběhlo. Když jsem byla mála těšila jsem se na Mikuláše i přes ten strach, který s nimi chodil. Upřímně se musím přiznat, že ještě teď, když je slyším, jak jdou po silnici k bytovce, mám trochu husí kůži. Jsem hold strašný srašpytel, co se týče čertů [ :D]. Minulý rok jsem třeba ani nevylezla z pokoje, i když mi všichni říkali, jak 'krásní' jsou. To je jedna věc, kterou na starších a dospělých nepochopím; jak můžou říct takovým škaredým a strašidelným maskám, že jsou hezcí? Doufám tedy, že letos už seberu všechnu odvahu, která ve mně ty léta dřímá, a půjdu se až ke dveřím podívat. Vím, že to zní hrozně dětinsky, jakože „Ty se bojíš čertů? A to ti je skoro 14?!“, ale já z nich mám trochu husí kůži, protože nám to od malička vštěpují do hlavy a je těžké se toho zbavit.

Do naší rodiny Mikuláš chodí až do deseti let, takže já to už mám tři roky za sebou a sestra ještě dva roky s pátkem. Možná mi to bude chybět... 

 ***

Tak jsem se trochu rozpovídala nad přicházejícím pátkem a teď zpět trochu k detailům věci.

Dvacet dní do Vánoc!

Předvánoční čas podle mě začíná, když už v televizi běží známá reklama na Kofolu, světla v obcích a městech září jako hvězdy a vy už víte, co letos chcete. Nevím, jak u vás, ale u nás na 'hranicích' Moravy a Čech světýlka svítí, reklama „Ne ne, já už ho vidím!“ běží na programech a o dárcích už potuchy mám.

Jsem na tyto Vánoce zvědavá. Ať už jen kvůli dárkům, atmosféře a nebo taky kvůli cukroví a těch sladkých pokušidel. A toho se týká možná můj největší cíl na tyto Vánoce – minulý rok jsem jedla opravdu hodně cukroví a díky tomu jsem se později rozhodla, že začnu jíst zdravě. Nějak rychle ten půl rok uběhl! S cukrovím nemám problém teď a tak mi držte palce, aby mi zase nezachutnala [:D]. Vím, že ho nepotřebuji a mnohem raději si dám sladké ovoce... Zní to šíleně, ale jde to! A třeba letos uvidím i zlaté prasátko [:D]

Na tyto Vánoce se nemůžu dočkat a na druhou stranu bych chtěla, aby se ještě trochu posunuli, protože nemám koupený dárky a vím, že kdybych je kupovala někdy týden před Štědrým dnem, nemusí je už mít. Nebudu zde prozrazovat, co budu kupovat, protože nevím, kdy náhodou mi někdo přijde na blog. Bylo by trochu nepříjemné, aby věděli, co dostanou dříve než to koupím[ :D]. Musím se pochválit, že letos se mi podařilo nádherně šetřit a tak doufám, že seženu nějaké hezké dárky.

Právě tu tak popíjím čaj, který jsem si jednou za několik dní udělala a přemýšlím nad tím, jaký bude tento rok Mikuláš, protože ten je trochu blíže. Minulý rok byl dobrý a tento rok bude snad i ještě lepší, i když už ta trochu vím, co dostanu [pomáhala jsem vybírat ].

"...své city znát nenechám."

Předvánoční čas pro mě znamená nádherné dny, které můžete strávit na dobrou knihou, nad rozpitým čajem a nebo nad miskou cukroví. Navíc je to pro mě i den, kdy opravdu jednou za čas jíme všichni po spolu, protože jinak se moc často všichni doma nesetkáme. Já mám školu, táta má práci, máma to samé a sestra také školu. Jsem člověk, co to bohužel na sobě moc znát nedává, i když miluje ten pocit, když sedí u stolu nebo u televize, kamna jsou zahřátý, naše fenka leží na zemi u nich a společně jíme nebo koukáme na televizi. V tu chvíli je nad každému člověku nejlépe. Sníh za oknem podtrhuje tu dokonalost zimy a mráz je takový, že pomalu neotevřete dveře od auta.

Kdybych řekla, že se těším jen na rodinu a tu atmosféru, lhala bych. Samozřejmě, že se ještě také těším na ty dárky, ale rok od roku mi dochází to, co si myslí rodiče. Rodičům a dospělím nikdy nejde jen o dárky jako většina malých, jde jim o tu chvíli, která je sice náročná finančně, ale je ta nejhezčí....

Znám jen jeden důvod, proč zimní čas nemusím – je jednou do roku a pak musíte celých devět měsíců čekat než příjde další...

Jaký je podle vás znak, že už je předvánoční čas?

Na co se v těchto měsících těšíte nejvíce?