Burza škol aneb jsem ještě zmatenější než jsem byla | Anika Rodriguez

Neskutečné, jak to všechno rychle uteklo...devět let na základce je jako chvilka a už se připravuji na střední školu. Někteří to máte za sebou, někteří před sebou, ale jednou si tím projdou všichni. 

U  nás na škole- a myslím, že nejsme jediná škola,- jezdí devátý ročník každý rok na tzv. Burzu škol, což je vlastně představení škol z okolí a kraje. Podle mě je burza pro ty, co ještě fakt neví, kam by šli...v žádném případě bych tam neposílala někoho jako já!

Na burzu jsme byli připravováni už od konce osmičky. Od všech jsme slýchávala, že je to super, že teprve tam pochopili, co chtějí dělat a někteří dokonce si tam našli školu, kterou chtějí studovat. Já...se těšila, i když jsem už tak trochu měla dvě potencionální školy, které jsem chtěla jednou studovat, ale ani pro jednu jsme nebyla pevně rozhodnutá. Stále jsme mezi nimi váhala a rozhodovala se, zda vůbec něco takového chci dělat. Na burzu jsme tedy jela s tím, že se podívám, zeptám se na nějaké otázky, pobavím se a třeba se i setkám s novými lidmi. Vůbec bych nečekala, že mě burza ještě tak zamotá hlavu...

Na burzu jsem přijela zmatená a odjížděla ještě zmatenější...

Sice tam bylo jenom pár škol, ale jejich projití mi trvalo přes hodinu a půl. Někde jsme se nezdržela, jenom jsem poděkovala za letáček, ale u některých jsme se docela pozdržela a dokonce jsme se jednou musela vrátit, protože jsme se nezeptala vůbec na to, co jsem chtěla vědět.  Rozhodně to byla zajímavá zkušenost, příjemná a zajímavá. Krom toho, že jsem se skvěle bavila a objevila další školy, seznámila jsme se s novými lidmi.  Trochu mě mrzí, že jsme jeli jenom na tu menší burzu škol a nejeli třeba na tu v Brně, která je mnohem větší. Ale zase, když si představím, jak bych byla zmatená po ní, asi jsme ráda, že jsme byli jenom na této. 

Potkala jsem hned několik škol, které mě zaujali a jejichž obory by mě i bavili. Hodně jsem si popovídala s učiteli i se studenty, Strašně ě štve, že jsem tak zmatená a vlastně skoro nevím, co chci. Jakože já to vím, vím, co chci dělat, ale bojím se, že v tom nebudu dostatečně dobrá, že nedostuduji a že nebudu mít práci. Přiznejme si, že každý chceme mít práci, kde si budeme vydělávat alespon trochu dobře. A bohužel já na to beru ohled docela dost, i když bych neměla. Jak říká naše učitelka, máme si vybírat podle srdce a ne podle rozumu. To mi však nejde...

Jen co jsme přijela z burzy, vytáhla jsme všechny papíry a vše, co mě alespon trochu zaujalo, jsme si pečlivě pročetla ještě jednou, navštívila jsem i jejich webovky a facebook. Seznam se zúžoval a zúžoval až mi zbylo několik škol. A ty jsme následně s mamkou rozebírali. Mohu být jenom a jenom ráda, že mám skvělé rodiče, kteří mi do rozhodnutí nemluví a pouze dávají rady. Jak mi máma řekla, ona není moje hlava, musím si utříbit myšlenky, dát si bokem školy jako zdravky a technické, na které rozhodně nechci, a pečlivě si projít znovu ty zbylé. Mám ještě čas, takže s tím nemusím spěchat, mám to nechat plaval a své konečné rozhodnutí nechat na potom. Talentovky si zkusit můžu tak i tak, nic za to nedám.. Prostě se musím ted ve škole snažit, at ten poslední půl rok vytáhnu a postupně budeme jezdit na dny otevřených dveří, které mi velice pomůžou...

                      

Na dny otevřených dveří se velice těším, podle mě je to super způsob, jak zúžit seznam potencionálních středních škol. Jsou školy, kam přijdeš a řekneš si; jo, to je to ona. Sem chci chodit! -  ale jsou  školy, které navštívíš a řekneš, že v životě ne. Čeká mě docela chaotický první týden v listopadu a tím to zdaleka nekončí...

Nezbývá mi nic jiného než popřát všem devátákům pevné nervy a dobré rozhodnutí... ha, já jsem tak mimo, že ani nevím, zda má článek nějakou patu a hlavu, ale docela doufám, že v tom nejsem sama...

Připravujete se taky na dny otevřených dveří? Už máte volbu za sebou a nebo se taky nervujete jako já?

Instagram | Facebook | Ask

Anika Rodriguez